I² a Q (heterogenita)

Q testuje, zda se studie navzájem liší víc, než by naznačovala náhoda uvnitř studií. I² udává v procentech tu část celkové variability efektů, která pochází ze skutečných rozdílů mezi studiemi, a ne z náhody. Orientační pravidlo vycházející z Higgins a kol. (2003), kteří uvádějí 25, 50 a 75 % jako značky: pod 25 % nízká, od 25 % střední, od 50 % podstatná, od 75 % vysoká.

Příklad: I² = 95 %, Q(8) = 123,7, p < ,001: téměř veškerá variabilita jde na vrub skutečným rozdílům mezi studiemi (délka pobytu, Normand 1999).

Pozor: Při málo studiích je I² velmi nepřesné; proto se zobrazuje interval. Malé Q při málo studiích neprokazuje, že jsou studie podobné. I² je podíl, ne míra velikosti rozdílů: u velmi přesných studií je I² vysoké, i když jsou efekty blízko sebe. Jak moc se skutečné efekty rozptylují, ukazuje τ a predikční interval.