Eta na druhou (η²) a omega na druhou (ω²)

η² je podíl rozdílů v měřené hodnotě, který vysvětluje příslušnost ke skupině (0 až 1). ω² je stejná myšlenka, korigovaná o nadhodnocení ve výběru, a vychází o něco menší. Interval spolehlivosti udává věrohodné rozmezí pro η² v základním souboru. U opakovaných měření: parciální η² (ηp²) dává efekt do poměru k efektu plus jeho vlastní chybě; zobecněné η² (ηG²) zahrnuje všechny složky chyby a lépe se srovnává mezi různými plány.

Příklad: F(2, 57) = 67,42, p < ,001, η² = ,70, 95 % CI [,57; ,79]: dávka vysvětluje přibližně 70 % rozdílů v délce zubů; podle těchto dat je věrohodných 57 až 79 %.

Pozor: Orientační pravidlo podle Cohena: od ,01 malé, od ,06 střední, od ,14 velké; platí pro η² z porovnání skupin. U opakovaných měření proto Statable zařazuje podle ηG² - ηp² tam vychází většinou výrazně větší (Bakeman 2005; Lakens 2013). Analýza rozptylu ukazuje jen to, že se liší alespoň dvě skupiny, ne které. Dolní mez intervalu je 0, když test není statisticky významný.